5. Usmíření

25. dubna 2009 v 20:03 | Terezka ** |  Immortal love

5. Usmíření

Poděkovala jsem Rose za hlídání a vzala jsem Renesmee do našeho vlastního domova. Nečekala jsem na Edwarda až se vrátí z lovu.

Uložila jsem Nessie do postele, přečetla pohádku a vzápětí usnula. Já si sedla k počítači a ze zvědavosti jsem najela na stránky Dartmouthu.
"Už za pár dní" řekla jsem si pro sebe.
"Ano " řekl tiše ten sametový hlas, který jsem tak milovala, ale navzdory tomu jsem sebou z úleku trhla. hned stál za mnou a hladil mi krk jeho dokonalýma rukama.
"Už se nezlobíš?" opatrně jsem se zeptala.
"Mluvil jsem s Esme" řekl.
"A souhlasíš?"
"Jestli to aspoň trochu pomůže věci. Nic si nepřeju víc, než aby byla šťastná. Ale ne s tím psem." Jako by mi mluvil z duše.
"Ach, miláčku" a chytla jsem ho za ruku.
"Já první totiž myslel, že ji tu s Jacobem necháš bez problému. A i když to tak odpoledne nevypadalo, myslel jsem, že ho furt..."
Nedořekl. Tentokrát jsem se rozzuřila já.
"Doufám, že to byl vážně jen špatný vtip. Miluju jen tebe a to bys konečně mohl už pochopit! Jake pro mě už nic neznamená. Jak ji chtěl dneska unést.." začala jsem nevědomky vrčet.
"Klid, lásko" políbil mě.
Chtěla jsem se bránit. Vždyť právě zpochybňoval mou lásku k němu.
"Ale opravdu jsem netušil, že dokážeš být tak agresivní." zasmál se hrdelních smíchem.
Asi jsem musela vypadat dost nechápavě. Vždyť pár chuchvalců
srsti...
"Jak uletěla ta ruka, měla jsi vidět Emmeta." zasmál se.
"promiň, říkal jsi ruka?" zděšeně jsem na něj vzhlédla.
"Ruka, zlomená noha a žebra a samozřejmě nějaká ta srst." upřesnil.
Tak teď jsem vážně musela vypadat jak idiot. Koukala jsem na něj, jak kdybych právě zjistila, že mi někdo vykládal pohádku o něčem velice nepravděpodobném a neuvěřitelném.
"To jsem určitě nebyla já." snažila jsem se samu sebe přesvědčit.
"Projížděl jsem pak Jacobovi hlavu. Ani na tebe nemá velkou zlost. Vždyť víš, jak rychle se vlkodlaci uzdravují."
Pravda, za pár hodin bude opět jako rybka. Ale nemohla jsem uvěřit, že jsem něco takového provedla. Jacob, můj bývalý nejlepší přítel, člověk, kterého jsem milovala, a já mu takhle fyzicky ublížila?
"Proboha" a stále jsem měla oči vykulené.
"Už se tím netrap. Za pár dní si na to nikdo ani nevzpomene," a opět mě políbil.
On utěšoval mě? Zřejmě úplně zapomněl na jeho odpolední uraženost. Začal se teď věnovat mému krku. Začala jsem hlasitě vzdychat. Byla jsem tak rozrušená, ale chtěla jsem ho. Tak dlouho jsme si neužili. Hořela jsem vášní k němu. Přitáhla jsem si ho k sobě. Řekla bych, že až tak silně, že bychom nemohli dýchat, kdybychom k životu potřebovali kyslík. Ta jeho vůně. Projelo mnou mravenčení. Ani jsem si nevšimla a už jsme leželi nazí v naší posteli. Tedy spíš já ležela na něm. Užívali jsme si chuť našich těl. Jeho doteky, po celém mém těle. Rty, jazyk, prsty prozkoumávaly každé místečko na mém těle.
"Uáááách" vykřikli jsme oba téměř najedno.
Vychutnávali jsme si konec naší rozkoše. Ani jsem si nevšimla, že pod námi praskla postel.
"A sakra." uchechtla jsem se při tom zjištění.
Přitulila jsem se zpět k Edwardovu tělu.
"Miluju tě" a políbila jsem ho na hrudník.
"I já tebe" a dožadoval se pravého polibku.
Teď by se dokonale hodil spánek. Usínat v Edwardově náručí.. Těsněji jsem se k němu přitiskla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama