7. Návštěva z Itálie

25. dubna 2009 v 20:09 | Terezka ** |  Immortal love

7. Návštěva z Itálie

Mlčky jsme jeli domů. Přerušila jsem to ticho.
"Jak si tohle mohl dovolit?! A musel do toho zatáhnout i Jaspera, aby si změnil jméno. Alice to bez tak musela vidět a Rosalie to samozřejmě určitě věděla jako první."

"Jestli máš pravdu, překvapuje mě, že to všichni dokázali tak mistrovsky vytěsnit z hlavy." udiveně Edward promluvil.
Zase jsme byli chvíli ticho.
"Tohle není fér, měla to být naše vysoká. Moje a tvoje." změnil se mi tón na smutný.
Ani jsem si nevšimla a už jsme parkovali v garáži, otevíral mi dveře od auta.
"Miláčku?" zněla jsem trochu rozmrzele. "Nemáš chuť na něco k jídlu?"
"Pojď. " Chytil mě kolem pasu a už jsme uháněli přes les. Něco mě zalechtalo v nose. Ta omamná vůně. Trochu jsme zbrzdili.
"Pumy a.." začmuchal tiše ve vzduchu Edward. "Divocí koni."
Páni. Nevím, co mi vonělo víc. Jestli puma nebo ti koni. Edward to pochopil, pustil mě a sám se rozběhl po svojem papáníčku. Dala jsem se do mírného běhu a hledala jsem, kde je ta vůně nejintenzivnější. Zastavila jsem se za jedním stromem. Zrovna se tam pásli. Neváhala jsem a skočila jsem po tom, co byl nejblíže. Přemýšlet nad tím? Na to jsem měla příliš velký hlad. Chvíli jsem se s ním prala, ale pak mu síly už docházely a já se lahodně zakousla do dlouhého krku. Ach, ta sladká chuť.
Už jsem odsávala poslední krev, když jsem něco ucítila. Nebyla to ta zdechlina pode mnou, ani Edwardova přitažlivá vůně. Něco jiného, povědomého, ale nemohla jsem si rozpomenout co. Odplížila jsem se k nejbližšímu stromu, abych nebyla tak nápadná. Snažila jsem se "to něco" vycítit a dostat se co nejblíže. Cítila jsem, že už "to něco povědomého" musí být někde poblíž. A najednou jsem si vzpomněla, kdy jsem tu vůni cítila naposledy. Tehdy byl ještě sníh. Loni v zimě.
A sakra!
Rozběhla jsem se opačným směrem od toho návštěvníka. Odrazila jsem od sebe štít, abych mohla ve své hlavě hlasitě zakřičet "Edwardéé."
Absolutně nechápu, co tu dělá. Itálie je celkem kus od Dartmouthu. Pochybuju, že se až sem vydala jen kvůli lovu. Popadala mě panika. Co chce? Je sama? Je jich tu víc? Neměla mě v oblibě od té doby, co zjistila, že na mě její schopnost nepůsobí. Netušila jsem, co dělat. Zůstat v lese a hledat Edwarda nebo se vrátit domů?!
Zmatená jsem od sebe znovu odrazila štít a znovu "Edwardééé!" Běžela jsem tak asi ještě tři minuty a konečně jsem ucítila tu sladkou známou vůni. Edward mi běžel naproti. Vypadal vystrašeně.
"Nechápu, proč tu je. Itálie je až za oceánem." vychrlila jsem ze sebe.
"Co se - " zmlkl. Někdo se k nám blížil.
Edward ztuhl na místě. Asi si taky uvědomil, že tu vůni zná. A myslím, že zrovna mu proběhla hlavou myšlenka té osoby. Poskočil kousek přede mě a napjal se do bojovné pozice. Zas ty jeho ochranitelské instinkty.
Poslouchali jsme šum stromů a něčí kroky. Byla to váhává chůze. A i přesto, že jsem byla upír, jsem musela vypadat dost rozklepaně. Pro jistotu jsem natáhla štít i přes Edwarda. Z koruny stromu vyletěla sova. Škubla jsem sebou, ale Edward zůstal stejně nehnutě stát.
Znovu jsem se zasoustředila na ty přicházející kroky a omamnou vůni. Edward začal tiše vrčet. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem se nakrčila k případnému skoku. Ze stínu stromů vyšla menší postava zahalená do černého pláště a promluvila.
"Dobrý večer Edwarde a Bello. Ale ale.. K čemu ten útočný postoj. Nejsem zde, abych vám ublížila."
Edward se trochu uvolnil, ale já zůstávala stejně nervózní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama