8. Poslední výlet

13. června 2009 v 14:09 | Tess ** |  Life With Them

Vím, jsem strašná.. jsem slibotechna no :D Vždyť jsem prošvihla termín jen o tři dny.. :-X Joo, prosím neukamenujte mě. :D Takže konečně další díl a můžu vám to odpřísáhnout, že další díl bude fakt brzo, už ho totiž mám skoro celej. Taakže, kují za vaši trpělivost :D :)




Brala jsem schody po dvou, vletěla jsem do pokoje a hledala svoje věci. Když budu sbalená, můžu se ve Forks zdržet déle. Brala jsem veškeré oblečení, co mi přišlo pod ruce a cpala ho do kufru. Balení mi zabralo sotva půl hodiny. Převlékla jsem si tričko, přehodila kabelku přes rameno a zamířila to k autu. Nastartovala jsem, šlápla na plyn a uháněla jsem si to směr Forks. Stáhla jsem střechu a nechávala vítr hrát si s mými vlasy. Po nějaké době řízení jsem už dostávala křeč do té zdravé ruky z toho, jak jsem stále pevně držela volant. Vjížděla jsem konečně do Forks. Byl čtvrtek, takže jsem rovnou zamířila ke škole. Zaparkovala jsem mezi těmi všemi různými druhy dodávek a vyhlížela první osobu, která opustí školní budovu.
Vytáhla jsem z kapsy ten krásný řetízek. Znova jsem si ho důkladně prohlédla. Mám mu ho vrátit? Měla bych, nepatří mi. Nebo bych si ho měla nechat? To by nebylo správné. Ale byl tak krásný.
Začaly z hlavních dveří vycházet davy studentů a já netrpělivě vyhlížela někoho známého. Vystoupila jsem z auta abych se mohla lépe přivítat. Jako první mě zahlédla Angela. Okamžitě se ke mně přiřítila.
"Hi" <Ahoj> a skočila mi kolem krku. Od Jessicy bych tohle nečekala. Objala jsem ji taky tou zdravou rukou.
"Wow" vypadlo z ní, když uviděla mou sádru. "Show it." <Ukaž to.> zvedla mi ruku a začala si ji pečlivě prohlížet. Zastavila se a zvedla zrak zpátky ke mně.
"Wait, you were going at the hospital yesterday. And with Cullens. And what later?" <Počkej, včera jsi jela do nemocnice. A s Cullenovými. A co potom?> zvědavě se zeptala.
"I don´t know, what you want to know." <Nevím, co chceš vědět.> pobaveně jsem ji řekla. Opravdu jsem neplánovala, že ji řeknu všechno. Jak byl sice milý a skutečně mi pomohl, ale pak se obtěžoval do mého hotelu a začal mluvit ty nesmysly. Jessica mezitím stále čekala, co řeknu.
"It was cool. They helped me and then Edward drove me to my car. Here." <Bylo to senzační. Pomohli mi a pak mě Edward dovezl k mému autu. Sem.> nezaujatě jsem ji řekla. Jess na mě začala zírat, tak jsem jí ten pohled opětovala i když jsem se musela přemáhat abych se jí nezačala smát.
"Hey, hi!" <Hej, ahoj.>někdo další mi skočil kolem krku. Angela.
"Are you okay?" <Jsi v pohodě?> zeptala se a taky mi okamžitě začala prohlížet ruku.
"Yeah, that´s really okay." <Jo, je to opravdu v pohodě.> a trošku jsem si tu ruku přitáhla zpátky k sobě.
"So, did you go in La Push yesterday?" <Takže, jeli jste včera do la Push?> snažila jsem se změnit téma.
"No, we didn´t. We want to go there with you. So, if you don´t have anything today." <Ne, nejeli. Chceme tam s tebou. Takže, jestli dneska nic nemáš. > se zájmem na mě Angie pohlédla.
"Okay." <Dobře.> usmála jsem se na ni." And where are guys?" <A kde jsou kluci?>
"They´ll come." <Přijdou.> řekla Jessica. Po chvilce na mě někdo z dálky zamával.
"Hey, Aud." zavolal, zaostřila jsem a poznala Mike s Ericem.
"Hi guys. So let´s go in La Push." <Ahoj kluci. Takže jedeme do La Push.> usmála jsem se na všechny.
"And are you - " <A jsi - > začal Mike a já mu skočila do řeči.
"Yes, I´m okay." <Ano, je mi dobře.> ušklíbla jsem se na něj. Mířili jsme všichni k našim autům. Mike si téměř vydupal, že pojede se mnou v mém autě. Nasedli jsme a já nastartovala. V tom můj zrak upoutal ten vysoký kluk. Nedokázala jsem šlápnout na plyn. Musela jsem mu vrátit ten řetízek.
"Give me a minute." <Dej mi minutku.> rychle jsem řekla směrem k Mikeovi a vystoupila jsem. Zamířila jsem k Edwardovi, byl zády. Zřejmě ale uslyšel jak za ním někdo dupe, tak se otočil.
"Hi Annie." <Ahoj Annie.> a rozzářeně se usmál. Proboha, on se tak sladce usmál. Ne, uklidni se!
"Don´t tell me by my second name!" <Neříkej mi mým druhým jménem!> řekla jsem rozzlobeně, vytáhla řetízek a podala mu ho. "I think, that is yours." <Myslím, že tohle je tvoje.>
"Not, now it´s yours. And sorry for yesterday. But I understand, how you can´t remember it. I know, you go away in the evening, but here you are." <Ne, teď to je tvoje. A promiň za včerejšek. Ale nechápu, jak si to nemůžeš pamatovat. Vím, že večer odjíždíš, ale tady máš. > a podal mi nějaký papírek. Proboha, další papírek od něj. Rozevřela jsem ho, bylo tam číslo, pravděpodobně telefon. Tázavě jsem na něj pohlédla a snažila se, aby mě moc neokouzlil. Donutila jsem se myslet na včerejšek, jak se choval jak blázen.
"That´s my phone number. If you will want, call me. Whenever you will like." <To je moje telefonní číslo. Když budeš chtít, zavolej. Kdykoliv budeš chtít.> a usmál se, i když už trošku posmutněně.
"So, thanks." <Tak, dík.> a kývla jsem na ten řetízek. "Thank you." <Děkuju.> řekla jsem už spíš pološeptem. Natáhl se ke mně a lehce mě objal. Nevěděla jsem co udělat. Tak jsem tam jen tak ztuhle stála. Vzmohla jsem se jen na opření hlavy o jeho rameno. Najednou jsem se cítila tak bezpečně, nechtělo se mi nikam jít. Všechno to jeho divné chování bylo najednou pryč. Stop! Audrey, vzpamatuj se! Odtrhla jsem se od něj.
"So, bye." <Takže, ahoj.> řekla jsem a jen mi mávl. Šla jsem zpátky k autu a uviděla jsem udivený pohled Mika. Nastoupila jsem do auta a dělala jakoby nic. Znovu jsem nastartovala a vjela na silnici.
"What was it?" <Co to bylo?> nevydržel to a zeptal se. Zněl trochu rozhořčeně.
"Ehm, already nothing." <Ehm, už nic.> odpověděla jsem a sledovala cestu. Podařilo se mi mezi silničním provozem najít Ericovo auto a tak jsem se na ně napojila. Po celou cestu jsme s Mikem už mlčeli a poslouchali rádio. Sem tam jsem však cítila jak na mě upírá svůj pohled. Eric začal parkovat, tak jsem taky zastavila vedle jeho auta. Vystoupili jsme s Mikem a já zamkla auto.
"So, look." <Tak, podívej.> došla ke mně Angela a ukázala před sebe.
"God, that´s beautiful." <Bože, to je nádhera.> řekla jsem potichu, jak kdybych tu krásu nechtěla ničím narušit. Bylo odpoledne, a i když u školy bylo velmi zataženo, tady přes ty mračna pronikalo pár slunečních paprsků. Ozařovaly mořské vlny, které narážely na skalní výrůstky, co byly opodál. Byla to opravdu nádhera. Byla to dokonalost.
"Come." <Pojď.> narušil moje okouzlení Eric. Šli jsme po vyšlapané cestičce na pláž. Nikde nikdo nebyl, byli jsme tu sami. Scházeli jsme dolů, a i když sem tam někdo promluvil, tak i tak tu bylo božské ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ive Ive | 13. června 2009 v 18:55 | Reagovat

YAHOO skvělý :o)

2 Klárinaa°° Klárinaa°° | Web | 13. června 2009 v 20:14 | Reagovat

další další další ..prosím :-*xD

3 Mandy Mandy | 13. června 2009 v 20:29 | Reagovat

Joo, cupity dupity rychle dalšíí :D :D

4 slecnaaa slecnaaa | 14. června 2009 v 15:56 | Reagovat

Já chci další... Ono je to už jako droga... furt "lezu" na tvůj blog kontrolovat jestli je další. Tak potěš závisláka. Jo a nádherně píšeš skládam poklonu. Já se oproti tobě mohu jít zahrabat:D

5 Verushka Verushka | 14. června 2009 v 18:50 | Reagovat

Pokračuj :-)

6 Spiritek Spiritek | 16. června 2009 v 7:32 | Reagovat

piš piš piš, je to úžasný, ale moc to nechápu s tím edwardem, ale doufám ž e se to vyjasní a zě ona ve forks zůstane ;) :-D

7 slecnaaa slecnaaa | 18. června 2009 v 17:17 | Reagovat

Tobě to zase nějk trvá né??  :-D

8 Tess ** Tess ** | E-mail | Web | 18. června 2009 v 21:25 | Reagovat

Já se fakticky omlouvám xD Ale hodně školy.. zítra nebo o víkendu přibudou hned dva díly, neboj xD

9 Spirítek Spirítek | 21. června 2009 v 20:59 | Reagovat

už se strašně těším :D

10 Spirítek Spirítek | 21. června 2009 v 22:10 | Reagovat

dneska to už asi nepřibyde co?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama