5. (Ne)odvoz

4. června 2009 v 18:42 | Tess ** |  Life With Them

Došli jsme ke dveřím, kde mě Edward konečně vyprostil ze svého náručí. Vešla jsem do místnosti a bleskurychle mi zrentgenovali ruku.

"And what should I do now?" <A co mám udělat teď?> zeptala jsem se Edwarda.
"I'll give it to Carlisle. And now we have to go to the plaster room." <Dám to Carlisleovi. A teď musíme do sádrovny.> řekl Edward.
"Well, go there on your own and I'll tell Carlisle." <No, jdi tam sama a já to vyřídím Carlisleovi.> pokračoval, ukázal mi směr, kam mám jít a zmizel. Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi malý tlustý pán, vypadal nepříjemně.
"What?" <Co?> vyjel na mě?
"My hand … " <Moje ruka … > trochu jsem ji nadzvedla. " … is broken." < … je zlomená.>
"Come in." <Pojď> řekl a udělal mi prostor, abych mohla vejít. Neměla jsem náladu si s někým povídat, zjevně o to nestál ani on. Mlčky mi hodil sádru na ruku, udělal všechny další nezbytnosti a mohla jsem jít. Edward mě čekal už za dveřmi.
"That looks great." <Vypadá to skvěle.> prohodil Edward a doplnil to úšklebkem.
"Thanks so much!" <Díky moc> vrátila jsem mu úšklebek zpátky.
"So your car is by the school, right? I'll rather take you to your hotel. The school is too far from here. Anyway I've got something important to do in Seattle." <Takže, ty máš auto u školy, co? Škola je odsud daleko. A stejně mám nějaké důležité věci ve Seattlu.> řekl. Vyrazil mi tímhle dech.
"But … I've got...my car there. And we're leaving tomorrow." <Ale … Mám … tady auto. A zítra odjíždíme.> objasnila jsem mu to.
"In the morning?" <Ráno?> zeptal se.
"No, about 7 p.m." <Ne, kolem sedmé večer.> odvětila jsem mu.
"Great. Come with me, I'll manage it. Don´t be afraid." <Skvělé. Pojď, postarám se o to. Neboj se.> řekl.
"I'm not afraid." <Nebojím se.> už trochu pobaveně jsem podotkla. Zasmál se společně se mnou.
"If you think so." <Když myslíš.> pobaveně potichu řekl. "Emmett is staying. He's got his car here." <Emmett zůstává. Má tu auto.> změnil téma hovoru.
"Do you really wanna drive me to Seattle? That´s a bit needless." <Opravdu se mnou chceš jet do Seattlu? Je to trochu zbytečné.> nesměle jsem mu řekla.
"Why? Anyway I think you can't drive." <Proč? Stejně myslím, že nemůžeš řídit.> jeho tón hlasu zněl velice posměvačně. Já se zatvářila pochybovačně. Proč se mnou chtěl jet do Seattlu? Chtěl mě někde zabít? Asi jsem se zatvářila vyděšeně.
"So if you want to drive yourself home, we're going to the school." <No, když chceš jet domů sama. Dobře, pojedeme ke škole.> řekl pomalu. Snažila jsem se udržet si kamennou tvář, ale asi se mi mihlo ve tváří trochu zklamání. Začal si mě měřit pohledem.
"Okay, can I ask you for something?" <Dobře, můžu se tě na něco zeptat?> vypadlo ze mě.
"Maybe?" <Možná?> odpověděl mi otázkou.
"Why are you so kind to me?" <Proč jsi na mě tak milý?>
"I´m not kind. Or maybe I´m kind to everyone." <Nejsem milý. No, možná jsem milý na každého.> řekl to takovým tím povýšeným způsobem. Začala jsem se smát. A on se usmíval tím úžasným pokřiveným úsměvem. Okamžitě jsem se přestala smát a zakoukala se na něj.
"What?" <Co?> znejistěl. Jasně, vždyť na něj zírám.
"Er, nothing." <Nic.> a mířila jsem k autu. Mlčky jsme nasedli a on rozjel svoje Volvo. Uvelebila jsem se do sedadla a vnímala tu vůni. Bylo to neuvěřitelné. Jet s Edwardem v jeho autě. Než jsem se vzpamatovala, už přijížděl ke škole. Zaparkoval vedle mého auta a já pomalu vystupovala. Vystoupil i on.
"So.. it was very nice to meet you." <Takže... ráda jsem tě poznala.> usmála jsem se na něj.
"Me too." <Já taky.> řekl a já mířila ke svému autu.
"You know something, don´t you?" <Ty něco víš, že?> uslyšela jsem za sebou. Cože?
"What?" <Cože?> otočila jsem se a nechápavě jsem se an něj dívala.
"You know about us, right?" <Víš o nás, že?> objasnil otázku.
"Ehm, I don´t know what you mean." <Ehm, nevím, co myslíš.> znejistěla jsem.
" But yes, you do." <Ale víš.> začal se přibližovat.
"Do you believe in supernature?" <Věříš v nadpřirozeno?> pokračoval. Pomalu mi začal nahánět strach.
"Ehm. Maybe?" <Ehm. Asi?> vykoktala jsem ze sebe.
"You don't have to pretend." <Nemusíš předstírat.> řekl tajemně. Opravdu jsem dostávala strach.
"You know, I have to go to Seattle. It´s late." <Víš, musím jet do Seattlu. Je pozdě.> otevírala jsem už dveře od svého auta, nastupovala, když mě něco chladného chytlo za loket.
"I want to see you tomorrow." <Chci tě zítra vidět.> řekl. Zněl už méně tajemně, ale i tak z něho vycházela hrůza. Pak se slabě usmál, otočil se na místě a ladně zamířil ke svému autu. Chvíli jsem ho tak pozorovala a pak jsem se sebrala a nasedla do svého auta. Nastartovala a chtěla jsem okamžitě pryč. Edwarda zbožňuju, jenže takového tajemného jsem ho neznala.


PS: Děkuji převelice Rose.. Asi tě miluju xD :-*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SAXANA SAXANA | 4. června 2009 v 19:29 | Reagovat

no takze dufam ze Audrey s NIM ostane a ze neodide prec to by bolo fakt desne :-( super kapca  :-) ako vzdy

2 Oliva Oliva | 4. června 2009 v 19:39 | Reagovat

Joo, ať s ním Audrey zůstane.. Ale je hezké, že ji chtěl odvést x) xD

3 SAXANA SAXANA | 4. června 2009 v 19:52 | Reagovat

no tak to hej  tem odvoz nemal chyby:)

4 slecnaaa slecnaaa | 4. června 2009 v 20:36 | Reagovat

Dokonalá povídka:-)

5 SAXANA SAXANA | 4. června 2009 v 21:37 | Reagovat

ale ze sa daju do kopy?

6 Tess ** Tess ** | E-mail | Web | 4. června 2009 v 21:44 | Reagovat

to SAXANA : mm, počkej si na další díl :) Měl by tu být zítra :)
A děkuju všem, že se to líbí :)

7 SAXANA SAXANA | 5. června 2009 v 6:37 | Reagovat

to Tess: to sa tesiiim... moc:)

8 Klárinaa°° Klárinaa°° | Web | 6. června 2009 v 11:15 | Reagovat

*In love*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama